Původ a historie plemene

Na počátku 80. let minulého století, přesněji v roce 1981, se ve Velké Británii začala objevovat druhá generace asijských kříženců. Perská činčila, jedna ze zakladatelek skupiny, má gen aguti (kočky mající kresbu na srsti), i když je žíhání potlačeno dalším inhibičním genem. Někteří chovatelé použili ve svých chovatelských programech také habešskou kočku a tím se do chovu dostal ticking [Ticked tabby (habešská kresba) - tvoří ji pouze takzvaný ticking - chlup kočky je pruhovaný, srst je tmavší podél páteře (tzv. úhoří pruh)] a stal se pro toto asijské plemeno typickým.

Charakter asijské žíhané kočky

Asijská žíhaná kočka je velmi společenské plemeno. Je družná, takže je ráda v přítomnosti lidí, jiných koček či jiných domácích zvířat. Její přátelskost z ní dělá velice přítulnou a milou společnici. Není moc hlučná a náročná, ale na druhou stranu je dost čilá, odvážná, temperamentní a zvídavá, takže nepatří mezi nejklidnější plemena. Tato kočka je dovádivá, takže si dokáže udělat hračku z jakékoliv věci. Potřebuje uspokojit své přirozené potřeby, a proto byste neměli váhat a pořídit svému mazlíčkovi např. škrabadlo, kočičí strom nebo nějaké návnady na šňůrce. Některé hračky můžete vyrobit i sami doma. Pokud hravé kočce neumožníte vybití její energie hračkami a jinými aktivitami, dokáže si najít vlastní zábavu -např. šplhání po záclonách, škrábání nábytku apod.

Popis asijské žíhané kočky

Asijská žíhaná je jedna z mála koček uznaných ve Velké Británii ve všech čtyřech kresbách žíhání, tedy jednobarevné, sépiové, stříbrné i žíhané s tickingem. Ticking je z nich nejoblíbenější. Poněkud sporný původ těchto různých typů zbarvení vede k tomu, že asijky jsou registrovány jako skupina, ne jako plemeno. Váha této kočky by se měla pohybovat v rozmezí 4 až 7 kg. Hlava je krátce klínovitá, temeno pěkně zaoblené a na hlavě je vidět výrazné žíhání. Oči nesmí být ani mandlovité, ani kulaté, mohou být různého odstínu mezi zlatou a zelenou. Uši jsou středně velké, široce nasazené, mírně obrácené ven a v boltcích mohou mít malé chomáčky chlupů. Tělo je středně velké, s pevným svalstvem. Náhrdelník musí být přerušen. Srst je krátká, jemná a těsně přiléhá. Ocas je středně dlouhý, zúžený do kulaté tmavé špičky a kočka ho nosí s pýchou. Nohy má asijská kočka středně dlouhé s oválnými tlapkami.

Standard plemene

Dle standardu FIFe (Fédération Internationale Feline - mezinárodní organizace milovníků a chovatelů koček) není asijská kočka uznána. Toto plemeno se však podílelo na vytvoření např. burmilly a bombajské kočky a uznává je pouze GCCF.

Základní péče o asijskou kočku

Jelikož je asijská žíhaná kočka velice hravá a společenská, měli byste předcházet nudě a věnovat se jí v této oblasti. Nesmíte zapomínat pečovat i o kočičí zevnějšek. Asijská žíhaná potřebuje průměrně upravovat srst, takže není tak náročná jako např. perská kočka. Kočky se dovedou postarat o svoji úpravu samy, až 15% času, kdy jsou bdělé, tráví péčí o srst. Někdy však potřebují naši pomoc. Pravidelné kartáčování prospívá kůži i srsti a vykartáčovaná kočka vypadá upraveně a elegantně. Kočkám každého věku prospívá vaše péče o jejich oči, uši, zuby a drápy.